soutěž
autoři: Jakub Straka, Vojtěch Sosna, Jáchym Svoboda
spolupráce: Štěpán Perný
Náměstí je dost veliké, aby fungovalo nejen jako plocha tržní, městská, ale i jako park různých atmosfér. Náměstí je proměnlivé, zatímco JV část je spíše vydlážděná navázaná na restaurace a obchody, SZ část je spíše parková a těsněji navázána na areál vysokých škol. Výrazně proměňujeme střed, zmenšujeme velikost kruhového objezdu, měníme trasy tramvajových tratí, aby mohl střed být věnován kompozičnímu vyvrcholení čtvrti.
Stažení kruhového objezdu do menšího obvodu umožní relativně krátkou cestu pěších napříč náměstím. Ze samého obvodu náměstí vylučujeme dopravu v klidu i v pohybu, aby mohl parter objektů přinést do náměstí život obyvatel. Střed náměstí vnímáme jako vizuální těžiště Dejvic a Bubenče.
Nepřístupnost středu je chyba, v samotném středu je možné nejsprávněji pochopit velkorysost Engelova návrhu. Dlouhé průhledy do všech ulic náměstí z jednoho bodu připomenou Paříž. Plocha náměstí je obrovská, proto do středu umisťujeme adekvátní prvek – vysoký pylon/obelisk – vizuální ukončení průhledů z ulic na náměstí ústících. Tento motiv pomůže vycítit střed. Obelisk je umístěn na malém vyvýšení zdůrazňující jeho důležitost nejen jako znaku čtvrti ale i jako symbolu slunečního paprsku. Motiv světla a stínu je využit ještě jinak. Obelisk je hodinovou ručičkou, která vrhá stíny na náměstí, z něhož je možné odečítat čas.
Obelisk má ještě jednu možnost použití – je rozhlednou, z níž je možné nejlépe přečíst prostorovou kompozici čtvrti. Protože je poměrně vysoký a schodů na vrchol nebude málo, výhled z něj je odměnou pro každého, kdo vystoupá až nahoru.
Na náměstí zřizujeme nové přechody pro přirozenou možnost chodit po povrchu. Principiálně nechceme vytvářet ve městě podchody. Pouze protahujeme vestibul metra až tak daleko, aby z něj bylo možné vystoupit přímo do hlavní kompoziční osy Dejvic – Dejvická – Technická ulice. Současné parazitické výstupy z metra odstraňujeme a další nové výstupy integrujeme buď do nových, nebo i do stávajících objektů. Protažený vestibul metra používáme jako vstup do samotného středu náměstí – do obelisku. Při současných intenzitách dopravní zátěže není reálné zřízení přechodů do středu.
soutěž
autoři: Jakub Straka, Vojtěch Sosna, Jáchym Svoboda
spolupráce: Štěpán Perný
Náměstí je dost veliké, aby fungovalo nejen jako plocha tržní, městská, ale i jako park různých atmosfér. Náměstí je proměnlivé, zatímco JV část je spíše vydlážděná navázaná na restaurace a obchody, SZ část je spíše parková a těsněji navázána na areál vysokých škol. Výrazně proměňujeme střed, zmenšujeme velikost kruhového objezdu, měníme trasy tramvajových tratí, aby mohl střed být věnován kompozičnímu vyvrcholení čtvrti.
Stažení kruhového objezdu do menšího obvodu umožní relativně krátkou cestu pěších napříč náměstím. Ze samého obvodu náměstí vylučujeme dopravu v klidu i v pohybu, aby mohl parter objektů přinést do náměstí život obyvatel. Střed náměstí vnímáme jako vizuální těžiště Dejvic a Bubenče.
Nepřístupnost středu je chyba, v samotném středu je možné nejsprávněji pochopit velkorysost Engelova návrhu. Dlouhé průhledy do všech ulic náměstí z jednoho bodu připomenou Paříž. Plocha náměstí je obrovská, proto do středu umisťujeme adekvátní prvek – vysoký pylon/obelisk – vizuální ukončení průhledů z ulic na náměstí ústících. Tento motiv pomůže vycítit střed. Obelisk je umístěn na malém vyvýšení zdůrazňující jeho důležitost nejen jako znaku čtvrti ale i jako symbolu slunečního paprsku. Motiv světla a stínu je využit ještě jinak. Obelisk je hodinovou ručičkou, která vrhá stíny na náměstí, z něhož je možné odečítat čas.
Obelisk má ještě jednu možnost použití – je rozhlednou, z níž je možné nejlépe přečíst prostorovou kompozici čtvrti. Protože je poměrně vysoký a schodů na vrchol nebude málo, výhled z něj je odměnou pro každého, kdo vystoupá až nahoru.
Na náměstí zřizujeme nové přechody pro přirozenou možnost chodit po povrchu. Principiálně nechceme vytvářet ve městě podchody. Pouze protahujeme vestibul metra až tak daleko, aby z něj bylo možné vystoupit přímo do hlavní kompoziční osy Dejvic – Dejvická – Technická ulice. Současné parazitické výstupy z metra odstraňujeme a další nové výstupy integrujeme buď do nových, nebo i do stávajících objektů. Protažený vestibul metra používáme jako vstup do samotného středu náměstí – do obelisku. Při současných intenzitách dopravní zátěže není reálné zřízení přechodů do středu.