3. místo v soutěži
autoři: Vojtěch Sosna, Jakub Straka, Michal Zaremba
spolupráce: Zdeněk Rothbauer
Urbanistická studie vznikla jako soutěžní projekt v roce 2013.Vesnice Úholičky leží severně od Prahy nedaleko Vltavy. Studie rozvíjí kvality místa s důrazem na identitu a specifikum místa. Úhelným kamenem návrhu je hledání předobrazu vesnice. V našem hledání se nesnažíme dospět univerzálním modernistickým poučkám, ale ke kvalitnímu veřejnému prostoru a k definování pravidel a vzorů s důrazem na morfologické, topografické, a místní endemicky – architektonické jevy, kterými je možné toho „dobrého prostoru“ dosáhnout. V ten okamžik se předobraz obecné vesnice mění v obraz budoucích Úholiček.
VESNICE
Základní otázkou tématu je hledání obrazu a předobrazu vesnice. V našem hledání se nesnažíme dospět univerzálním modernistickým poučkám, ale snažíme formulovat obraz prostředí vesnice. K vesnickému prostoru přistupujeme velmi citlivě.Jde především o veřejný prostor, ten chápeme jako zásadní- na rozdíl od běžné praxe, která je zatížená touhou developerů po rychlé výstavbě a rychlé návratnosti prostředků – tam jeveřejný prostor pohříchu ten zbytkový. Tento ekonomický kalkul developerů vede ke dvěma věcem: ke zničené krajině a unifikovanému sociálně slabému prostředí sídla. Je to především kostra sídla a jeho uzly, ať už hovoříme o městě nebo vesnici, která sídlu dodává specifikum – nenapodobitelnost – identitu. Pokud má vesnice identitu, pak je možné se s ní sžít a oblíbit si ji. Pokud si ji oblíbíme, pak ji opatrujeme a záleží nám na ní. Při našem hledání prostorové struktury sídla jsme dospěli k několika bazálním poznatkům týkajících se vztahu veřejných prostorů a domů. Jedná se o umístění domů vůči ulicím, cestám. V téměř všech vesnicích, jejichž centra můžeme vnímat jako silná a prostory jako jasně čitelné a živé, tedy dobré, najdeme kompaktní prostor – domy stojící na samé hraně cesty, domy shlukující se do skupinek dvou, tří, nebo i více. Tento princip umí prostorově efektivně využívat zahradu jako místo skryté hlavním cestám, místo, kde rostou ovocné stromy, hrají si děti a je klid. Je to zahrada dlouhá i 35 metrů s výhledem na sady, které vytváří přirozený přechod sídla v krajinu.
To je i druhé důležité téma. Vztah centra/středu sídla k jeho okraji a vztah okraje a krajiny. Snažíme se najít a definovat hranici – místo pro poslední domy, místo, kde končí ves a začíná krajina, místo, které už není lidí, ale je přírody a je plné nebezpečí. Je to hranice za za-hradou, za plotem, za zídkou, pomyslná čára, pruh stromů, kde už lidé nevládnou. Toto rozhraní překročit a přetvořit je správné, jen pokud už nejsou rezervy uvnitř vesnice. Tradice vesnice a středoevropského osidlování je dlouhá a plná válek, potyček a konfliktů. I ty jako jedny vedly ke zhušťování centra – více obyvatel může bránit menší území, náves je obchodně rušnější a pole okolo vesnice větší. Pomineme – li tyto soudobé, jiné dávno zaniklé důvody a snažíme se poznatprostor vesnice, pak se tento princip hustého sídla stal prostorově archetypálním a pro českou krajinu a vesnici příznačným.
Hledání archytepu českého domu, českého statku není tak těžké. Je to světlé stavení s červenou keramikou na střeše a s dřevěnými vraty, trojúhelníkovým štítem asedlovou střechou. Tento typ se může zdát jednoduchý a prostorově téměř unifikovaný. Pokud tento předobraz domu postavíme do specifického prostředí, přizpůsobíme ho topografii a morfologii, orientaci vůči světovým stranám, vznikne prostředí unikátní a jedinečné, místo s identitou a možná i s geniem loci. Pokud však koupíme typový domek a postavíme ho na jednu z nových stavebních parcel (povětšinou bezmyšlenkovitě narýsovaných pozemků, vycházejících z pravoúhlého rastru záchytné kanalizace), proměníme vesnice v prostorově unifikovanou sídelní kaši. Problém katalogových domů spočívá v tom, že vycházejí z modernistické tradice, z tradice solitérních funkcionalistických vilstojících v tehdejších zahradních MĚSTECH. Byť byl tento princip (prosazující dobré hygienické podmínky) pokrokový a architektura vil kvalitní, je to princip zcela MĚSTSKÝ. Typový domek neumí využít jedinečnost místa, nelze jej přizpůsobit, má často okna do všech stran, nelze jej přistavět k sousedovu štítu, lze jej pouze a jednoduše vycentrovat na pozemku.
Pro špatný příklad nemusíme jít daleko, je za humny – Velké Přílepy.
Předobraz vesnice nelze zcela poznat, vidíme jen její stíny v jeskyni, jako by ji viděl Platón, můžeme se však snažit najít obraz vesnice Úholičky.
VESNICE ÚHOLIČKY
MATERIÁLY VE VEŘEJNÉM PROSTORU – KVALITY A NAPÁCHANÉ CHYBY
Vesnice Úholičky trpí stejně jako skoro všechny ostatní vsi okolo Prahy zanedbaným veřejným prostorem. To se týká povrchů cest ve vesnici, laviček, zábradlí a veřejného osvětlení. Často je pro dláždění použita dlažba z betonu, ať se zámky nebo bez nich. Požití betonové dlažby je většinou podmíněno rozhodnutím, které zohledňuje pouze cenu investice pro takové dláždění. Jenže je třeba zvážit životnost betonu ve srovnání se žulou (zejména vlastnosti betonu při zimním solení, vlhkosti apod.) Žulová kostka je materiál navíc daleko tvrdší a nelze ji trvale poškodit například olejem z automobilů, který často obarví beton v mikropórech. Takové betonové dlaždice nelze vyměnit, aniž by nedošlo ke zřetelnému narušení estetického dojmu z dlažby vyboulením. Ve vlhkém prostředí beton trpí a začne vykvétat. Nic podobného se netýká dlažby žulové, která má navíc tu výhodu, že pokud dojde k jejímu opotřebení, což je běžně více než 100 let, lze kostky předláždit, protože žulová kostka má dohromady 6 stran a 5 je tedy neopotřebených. Z hlediska kalkulace ceny je okamžitá úspora ceny materiálu betonové dlažby oproti žulové včetně pokládky i 40%, je ale pravděpodobné, že investici bude třeba obnovit za 1/4 času, kterou by ve stejných podmínkách vydržela žulová kostka.Investice do betonu se tedy prodraží, přestože okamžiténáklady jsou nižší. Zásadním argumentem pro použití dláždění žulového je jeho estetická kvalita. Je to tradiční materiál používaný pro sídelní centra od historie po současnost. Zámková dlažba tyto prostory esteticky degraduje a připodobňuje k parkovištím u obchodních center.
Dalším tématem je prostorový účinek betonových stožárů elektrického vedení ve vsi. Tyto sloupy se bohužel stávají dominantami ve veřejných prostorech Úholiček.
VEŘEJNÉ OSVĚTLENÍ
Veřejné osvětlení je na hranici svojí životnosti, jedná se o unifikovaná svítidla velmi často používaná pro sídlištní satelity v 70. a 80. letech. Lampy veřejného osvětlení by měly být nahrazeny novými nižšími svítidly.
PLOTOVÉ ZÍDKY Z TAŠEK
V Úholičkách se objevuje zajímavý nápad recyklace starých střešních krytin. Tyto tašky jsou často použity pro zídky pro ploty, je to zajímavé místní specifikum, jakýsi typ endemického plotu, specifikum, které může částečně dodávat vesnici identitu.
NÁVRH
V centru vesnice hledáme rezervy a ty zaplňujeme, okraj vytváříme tam, kde chybí. Napravujeme chyby vytyčovacích nebo územních plánů. Vesnici zahušťujeme, a tím i oživujeme.
Pro zaplňování a dostavování používáme výše zmíněný princip, stavíme domy na hranu pozemku a cesty.
Pokud zpevňujeme povrchy ve vesnici, vždy dláždíme žulovými kostkami. Pokud navrhujeme chodníky, jsme obezřetní, protože hranice mezi cestou pro auta a cestou pro lidi je na vesnici sotva znatelná. Chodníky se hodí do středu nebo do míst s vyšší intenzitou automobilové dopravy.
NOVÝ RYBNÍK
Vedle potoka na jednom z posledních volných pozemků navrhujeme rybník. Místo pro rybáře, pro koupání, pro zimní bruslení a výlov kaprů. Měnící se klima planety přináší extrémní stavy, mimo stále častějších povodní i dlouhá sucha.Vodní plocha přispívá ke stabilizaci klimatických podmínek v okolí. Z hydrometeorologických měření posledních let vyplývá v budoucnosti nástup ještě sušších dekád. Zakládání rybníků je jeden ze způsobů, jak v oblasti zadržet vodu. V době vrcholu českého rybníkářství bylo u nás 75 000 rybníků, dnešní počet je asi 25 000.
PODMORÁŇSKÝ POTOK A JEHO ÚDOLÍ
Potok protékající vesnicí a romantickým údolím je jedinečný spojující prvek vesnice vůči sobě samé a vůči Vltavě. Podél potůčku navrhujeme novou pěší stezku, cestičku v zádech. Stezka začíná před zámeckým parkem, prochází jím na náves, a navazuje na sebe další významné prostory, je jako šňůrka propojující korálky. Po návsi vede chvilku nad korytem, pak po levé straně, kde je dnes zahradnictví. Potom okolo rybníka k ulici Nad Lesem, kterou stezka přetne, a pokračuje po levé straně koryta k dnešním garážím. Odtud se na chvilku od potoka vzdálí, aby se vzápětí vrátila k plácku V Chaloupkách. Stezkanásleduje potok po levé straně koryta a po existujícím mostě se dostane do starého sadu. Ze starého sadu stezka pokračuje stále se prohlubujícím údolím po pravém břehu potoka do míst, která jsou dnes zcela skrytá. Cesta se stává pojítkem mezi Úholičkami a Podmorání, stává se důvodem k procházce k Vltavě. Je to alternativní stezka v údolí, v lesní stráni, v zádech domů, okolo starých splavů a stupňů, okolo hučící vody a tůněk až ČP 138, kde se vrátí k silnici. Potok se za chvilku objeví vedle silnice a společně se stezkou dorazí k Vltavě.
ÚSTÍ POTOKA DO VLTAVY A PŘÍVOZ DO ŘEŽE
Tento prostor, který je často obětí záplav, je bránou do Úholiček při cestě podél Vltavy. Toto místo by mělo být důstojným zakončením potoka, ale i důvodem k výletu z návsi. Umístili jsme zde kiosek s molem, u kterého je možné kotvit loďky k půjčení. Na protějším břehu v Řeži je molo obdobné. Molo bude sloužit i jako zastávka pro výletní lodě. Celý domek s molem bude plovoucí ponton, což je výhoda v době povodní. Břeh v blízkosti kiosku v záplavovém území je možné využívat jako bezúdržbový plácek ke hrám.
NÁVES
Náves je centrum dění, místo, kde je jarmark a pouť. Obec rekonstruuje a přestavuje objekt na jižní straně na správní centrum s občanskou vybaveností. Tato budova by měla dostat protiváhu v budoucím objektu jiné občanské vybavenosti na severní straně v místě pastoušky. Dojde tak prostorovému uzavření prostoru a k jeho výraznému odlišení od jiných míst ve vsi. Je vhodné náves vydláždit a vytvořit terasové posezení na severní straně koryta potoka s výhledem k jihu. K oživení návsi přispěje obousměrné uzavření průjezdu pro automobilovou dopravu v severojižním směru. Jako zcela chybná se jeví přeměna návsi v „usměrněné parkoviště“, jak deklaruje projekt České zemědělské univerzity, tím se jen potvrdí nešvar současnosti proměňovat volná veřejné prostranství v odstavná parkoviště. Pro parkování je vhodné použít prostor vedle vietnamského obchodu nebo budoucí předprostor v současnosti rekonstruovaného objektu na jižní straně. Náves tak zůstane volná.
KOSTELÍK, HŘBITOV A ROZBITÁ CESTA DO ROZTOK
Za budoucí severní frontou domů na návsi do míst, kde je dnes starý železný kříž,je prostor pro nový kostelík. Kostel na kopečku je dalšíznak české krajiny a vesnice. Místo křtů, svateb, pohřbů, nedělních kázání a půlnoční mše na Štědrý večer – je to místo setkávání.
Hmota objektu kostelíka na dominantním místě nad návsí kompozičně dotvoří panorama vsi. Okolo kostelíka je hřbitov obehnaný zdí. Hřbitov leží na rozhraní obce a volné krajiny. Význam hřbitova je nezpochybnitelný pro identifikaci obyvatel se vsí. I pohřeb je doba setkání sousedů a známých. Pokud je možné někde žít, mělo by být možné nechat se tam pochovat.
Pod kostelem je další rezerva pro zhuštění centra vsi. Domy stojí v druhém plánu návsi, uzavírají ji. Architektonická forma těchto objektů, domů na severní straně návsi a objektu kostela je pro identitu vesnice zvlášť podstatná.
Dalšími objekty zahustí strukturu vsi v trojúhelníkovém prostoru mezi cestami Libčickou a Roztockou.
ZAHRADNICTVÍ A NOVÁ HŘIŠTĚ
Celý areál zahradnictví de facto v centru obce je další rezervou pro budoucí výstavbu. Podél ulice K Podmoráni vznikne nová zástavba. Do ulice se zástavba bude zdát jen jako jednopodlažní, umístění na terénní hraně umožňuje domy spustit 2 až 3 podlaží pod úroveň silnice a osvětlit je jižním sluncem. Zahrady těchto nových domů nedosahují až k potoku.
Pozemky podél potoka v místě dnešního zahradnictví budou využity pro dvě nová sportovní hřiště se šatnami a kioskem. Tyto prostory jsou navázány na stezku okolo potoka jako další významný veřejný prostor.
SAD A ZÁSTAVBA U SILNICE
Při okraji starého sadu nacházíme další rezervu pro budoucí rozvoj. Tato lokalita je významná z hlediska prostorového propojení Úholiček s dřívější Podmorání. Fronta domů při cestě K Podmoráni naváže na existující strukturu. Za domy zůstane zachován sad, včetně výsadby nových stromů. Sad se nachází zhrubav polovině délky stezky z návsi k Vltavě, a přetíná uliční frontu. Dnes je předělem – hranicí mezi Úholičkami a Podmorání.
JIŽNÍ A SEVEROZÁPADNÍ OKRAJ
Velké rezervy má obec na jižním okraji při cestě do Roztok. Navržená zástavba zde vzniká, aby ukončila špatně čitelný konec vsi, aby vytvořila přechod vesnice do krajiny. Posledním objektem je budova nedostavěné mateřské školy, který je dnes bohužel umístěn dnes za vesnicí.Navržené domy se zahradami na rozhraní vsi a krajiny vytvářejí skutečné ulice, vytvářejí veřejné prostory. Centrem nové zástavby se stává trojúhelníkový plácek, který je napojený na záhumení cestu.
Na severozápadním okraji vzniká obdobná zástavba jako na jižním okraji. Urbanistická struktura vytváří přirozený přechod v krajinu.
KONCEPCE KRAJINY
CESTA ZA HUMNY, LOMY A VYHLÍDKA NA VLTAVU
Vesnici obepíná záhumení cesta. Cesta probíhá okrajem vesnice, běží za zahradami domů, jindy skrze sad, někdy se trochu vzdálí mezi les a pole, aby se za chvilku zase k vesnici přiblížila a vběhla do ní. Záhumení stezka musí dvakrát překročit potok. Poprvé ho přetne za zámeckým parkem v sadu, podruhé u nového rybníka. Stezka okolo vsi se tak napojuje na cestu podél potoka. Existující cesty ve stráních po obou stranách údolí přirozeně pokračují a navazují na záhumení stezku. Pěšina po severní stráni údolí je obohacena o zážitek z cíle, z vyhlídky na meandrující Vltavu. Konec stezky je prodloužen o několik kroků, kroků do prázdna, kroků nad skalnatý břeh po nově zbudované konzole. Těch několik málo stop přinese lehké vzrušení anebo strach.
Na vyhlídku je možné dojít i z údolí potoka. Cesta stoupá lesem kolem starých lomů.
KRÁLOVSKÁ CESTA NA LEVÝ HRADEC
Stará královská cesta spojující Levý Hradec s Úholičkami běží od nového rybníka skrze starý sad, okolo lesa až k prvnímu křesťanskému kostelu v Čechách. Tato cesta je napojena na záhumení cestu a cestu podél potoka. Mohla by se v budoucnosti stát i součástí projektu Přemyslovských cest z roku 2009, který byl odložen. Projekt počítá s obnovováním starých polních cest. Stezky budou využívány pro turistiku a cykloturistiku.
LESY A ÚSES
Lesy ve Středočeském kraji zaujímají 297 098,53 ha, tj. v průměru 26,97 % z celkové plochy kraje, tj. o 9,03 % méněve srovnání s průměrnou lesnatostí ČR (34 %). Oblasti blízko Praze jsou jedny z nejvíce odlesněných. Nové zakládání lesů přispívá ke stabilizaci území, zamezování vodní a větrné erozi a hlavně zvyšuje retenční schopnost území, což je podstatné v posledních letech, která přinesla extrémní sucha a silné povodně. Odlesněním krajina ztratila svůj původní krajinný ráz, ekologickou stabilitu a druhovou rozmanitost.
V krajině okolo Úholiček navrhujeme zvýšit výměry lesních porostů. Zalesnění bude navazovat na Vltavský kaňon v severní části území obce a propojí se s lesem U Libčic nad Vltavou. Vznikne tak významně velké biocentrum. Po ukončení provozu skládky bude okraj jejího území využit pro biokoridornavazující na les u Turska, který je v zásadách územního rozvoje středočeského kraje zahrnutý jako biocentrum nadregionálního významu. Trasy biokoridorů nadregionálního významu jsou v souladu se zásadami územního rozvoje. Jižní oblast obce je propojena biokoridorem s novým lesem založeným u Velkých Přílepů. Tento biokoridor umožňuje prostup krajinou až k údolí Únětického potoka. Mezi velké zemědělské plochy je vhodné umisťovat remízky sloužící jako útočiště pro zvěř.
Program zalesňování zemědělské půdy, dotovaný z fondů EU, přináší finanční podporu na první založení lesního porostu na zemědělské půdě, následnou péči o založený porost po dobu 5 let a náhradu za ukončení zemědělské činnosti na zalesněném zemědělském pozemku po dobu 15 let. Program podporujeposilování zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin, a to jako kompenzace újmy vzniklé ze snížení hospodářského využití lesů. Podpora se poskytuje každoročně po dobu 20 let.
SKLÁDKA
Skládka nad obcí je na jedné straně ekologické riziko, ale na straně druhé její provoz přináší obci nebývale vysoké finanční příjmy, které lze účelně vynaložit na zkvalitnění obecních prostorů. Blízkost skládky bohužel obtěžuje obec zápachem. Tento problém lze částečně odstranit aplikací polymeru PHMG, který slouží jako virucidní a baktericidní ochrana. Skládka se stala díky svému umístění na kopci nad obcí dalekou dominantou, zejména při pohledech z cesty mezi Roztokami a Velkými Přílepy. Po ukončení provozu skládkybude nutné skládku uzavřít proti průniku dešťové vody a odvětrat plyny. Po zabezpečení je možné ji proměnit v zalesněný kopec a včlenit tak do krajinnéscenérie.
3. místo v soutěži
autoři: Vojtěch Sosna, Jakub Straka, Michal Zaremba
spolupráce: Zdeněk Rothbauer
Urbanistická studie vznikla jako soutěžní projekt v roce 2013.Vesnice Úholičky leží severně od Prahy nedaleko Vltavy. Studie rozvíjí kvality místa s důrazem na identitu a specifikum místa. Úhelným kamenem návrhu je hledání předobrazu vesnice. V našem hledání se nesnažíme dospět univerzálním modernistickým poučkám, ale ke kvalitnímu veřejnému prostoru a k definování pravidel a vzorů s důrazem na morfologické, topografické, a místní endemicky – architektonické jevy, kterými je možné toho „dobrého prostoru“ dosáhnout. V ten okamžik se předobraz obecné vesnice mění v obraz budoucích Úholiček.
VESNICE
Základní otázkou tématu je hledání obrazu a předobrazu vesnice. V našem hledání se nesnažíme dospět univerzálním modernistickým poučkám, ale snažíme formulovat obraz prostředí vesnice. K vesnickému prostoru přistupujeme velmi citlivě.Jde především o veřejný prostor, ten chápeme jako zásadní- na rozdíl od běžné praxe, která je zatížená touhou developerů po rychlé výstavbě a rychlé návratnosti prostředků – tam jeveřejný prostor pohříchu ten zbytkový. Tento ekonomický kalkul developerů vede ke dvěma věcem: ke zničené krajině a unifikovanému sociálně slabému prostředí sídla. Je to především kostra sídla a jeho uzly, ať už hovoříme o městě nebo vesnici, která sídlu dodává specifikum – nenapodobitelnost – identitu. Pokud má vesnice identitu, pak je možné se s ní sžít a oblíbit si ji. Pokud si ji oblíbíme, pak ji opatrujeme a záleží nám na ní. Při našem hledání prostorové struktury sídla jsme dospěli k několika bazálním poznatkům týkajících se vztahu veřejných prostorů a domů. Jedná se o umístění domů vůči ulicím, cestám. V téměř všech vesnicích, jejichž centra můžeme vnímat jako silná a prostory jako jasně čitelné a živé, tedy dobré, najdeme kompaktní prostor – domy stojící na samé hraně cesty, domy shlukující se do skupinek dvou, tří, nebo i více. Tento princip umí prostorově efektivně využívat zahradu jako místo skryté hlavním cestám, místo, kde rostou ovocné stromy, hrají si děti a je klid. Je to zahrada dlouhá i 35 metrů s výhledem na sady, které vytváří přirozený přechod sídla v krajinu.
To je i druhé důležité téma. Vztah centra/středu sídla k jeho okraji a vztah okraje a krajiny. Snažíme se najít a definovat hranici – místo pro poslední domy, místo, kde končí ves a začíná krajina, místo, které už není lidí, ale je přírody a je plné nebezpečí. Je to hranice za za-hradou, za plotem, za zídkou, pomyslná čára, pruh stromů, kde už lidé nevládnou. Toto rozhraní překročit a přetvořit je správné, jen pokud už nejsou rezervy uvnitř vesnice. Tradice vesnice a středoevropského osidlování je dlouhá a plná válek, potyček a konfliktů. I ty jako jedny vedly ke zhušťování centra – více obyvatel může bránit menší území, náves je obchodně rušnější a pole okolo vesnice větší. Pomineme – li tyto soudobé, jiné dávno zaniklé důvody a snažíme se poznatprostor vesnice, pak se tento princip hustého sídla stal prostorově archetypálním a pro českou krajinu a vesnici příznačným.
Hledání archytepu českého domu, českého statku není tak těžké. Je to světlé stavení s červenou keramikou na střeše a s dřevěnými vraty, trojúhelníkovým štítem asedlovou střechou. Tento typ se může zdát jednoduchý a prostorově téměř unifikovaný. Pokud tento předobraz domu postavíme do specifického prostředí, přizpůsobíme ho topografii a morfologii, orientaci vůči světovým stranám, vznikne prostředí unikátní a jedinečné, místo s identitou a možná i s geniem loci. Pokud však koupíme typový domek a postavíme ho na jednu z nových stavebních parcel (povětšinou bezmyšlenkovitě narýsovaných pozemků, vycházejících z pravoúhlého rastru záchytné kanalizace), proměníme vesnice v prostorově unifikovanou sídelní kaši. Problém katalogových domů spočívá v tom, že vycházejí z modernistické tradice, z tradice solitérních funkcionalistických vilstojících v tehdejších zahradních MĚSTECH. Byť byl tento princip (prosazující dobré hygienické podmínky) pokrokový a architektura vil kvalitní, je to princip zcela MĚSTSKÝ. Typový domek neumí využít jedinečnost místa, nelze jej přizpůsobit, má často okna do všech stran, nelze jej přistavět k sousedovu štítu, lze jej pouze a jednoduše vycentrovat na pozemku.
Pro špatný příklad nemusíme jít daleko, je za humny – Velké Přílepy.
Předobraz vesnice nelze zcela poznat, vidíme jen její stíny v jeskyni, jako by ji viděl Platón, můžeme se však snažit najít obraz vesnice Úholičky.
VESNICE ÚHOLIČKY
MATERIÁLY VE VEŘEJNÉM PROSTORU – KVALITY A NAPÁCHANÉ CHYBY
Vesnice Úholičky trpí stejně jako skoro všechny ostatní vsi okolo Prahy zanedbaným veřejným prostorem. To se týká povrchů cest ve vesnici, laviček, zábradlí a veřejného osvětlení. Často je pro dláždění použita dlažba z betonu, ať se zámky nebo bez nich. Požití betonové dlažby je většinou podmíněno rozhodnutím, které zohledňuje pouze cenu investice pro takové dláždění. Jenže je třeba zvážit životnost betonu ve srovnání se žulou (zejména vlastnosti betonu při zimním solení, vlhkosti apod.) Žulová kostka je materiál navíc daleko tvrdší a nelze ji trvale poškodit například olejem z automobilů, který často obarví beton v mikropórech. Takové betonové dlaždice nelze vyměnit, aniž by nedošlo ke zřetelnému narušení estetického dojmu z dlažby vyboulením. Ve vlhkém prostředí beton trpí a začne vykvétat. Nic podobného se netýká dlažby žulové, která má navíc tu výhodu, že pokud dojde k jejímu opotřebení, což je běžně více než 100 let, lze kostky předláždit, protože žulová kostka má dohromady 6 stran a 5 je tedy neopotřebených. Z hlediska kalkulace ceny je okamžitá úspora ceny materiálu betonové dlažby oproti žulové včetně pokládky i 40%, je ale pravděpodobné, že investici bude třeba obnovit za 1/4 času, kterou by ve stejných podmínkách vydržela žulová kostka.Investice do betonu se tedy prodraží, přestože okamžiténáklady jsou nižší. Zásadním argumentem pro použití dláždění žulového je jeho estetická kvalita. Je to tradiční materiál používaný pro sídelní centra od historie po současnost. Zámková dlažba tyto prostory esteticky degraduje a připodobňuje k parkovištím u obchodních center.
Dalším tématem je prostorový účinek betonových stožárů elektrického vedení ve vsi. Tyto sloupy se bohužel stávají dominantami ve veřejných prostorech Úholiček.
VEŘEJNÉ OSVĚTLENÍ
Veřejné osvětlení je na hranici svojí životnosti, jedná se o unifikovaná svítidla velmi často používaná pro sídlištní satelity v 70. a 80. letech. Lampy veřejného osvětlení by měly být nahrazeny novými nižšími svítidly.
PLOTOVÉ ZÍDKY Z TAŠEK
V Úholičkách se objevuje zajímavý nápad recyklace starých střešních krytin. Tyto tašky jsou často použity pro zídky pro ploty, je to zajímavé místní specifikum, jakýsi typ endemického plotu, specifikum, které může částečně dodávat vesnici identitu.
NÁVRH
V centru vesnice hledáme rezervy a ty zaplňujeme, okraj vytváříme tam, kde chybí. Napravujeme chyby vytyčovacích nebo územních plánů. Vesnici zahušťujeme, a tím i oživujeme.
Pro zaplňování a dostavování používáme výše zmíněný princip, stavíme domy na hranu pozemku a cesty.
Pokud zpevňujeme povrchy ve vesnici, vždy dláždíme žulovými kostkami. Pokud navrhujeme chodníky, jsme obezřetní, protože hranice mezi cestou pro auta a cestou pro lidi je na vesnici sotva znatelná. Chodníky se hodí do středu nebo do míst s vyšší intenzitou automobilové dopravy.
NOVÝ RYBNÍK
Vedle potoka na jednom z posledních volných pozemků navrhujeme rybník. Místo pro rybáře, pro koupání, pro zimní bruslení a výlov kaprů. Měnící se klima planety přináší extrémní stavy, mimo stále častějších povodní i dlouhá sucha.Vodní plocha přispívá ke stabilizaci klimatických podmínek v okolí. Z hydrometeorologických měření posledních let vyplývá v budoucnosti nástup ještě sušších dekád. Zakládání rybníků je jeden ze způsobů, jak v oblasti zadržet vodu. V době vrcholu českého rybníkářství bylo u nás 75 000 rybníků, dnešní počet je asi 25 000.
PODMORÁŇSKÝ POTOK A JEHO ÚDOLÍ
Potok protékající vesnicí a romantickým údolím je jedinečný spojující prvek vesnice vůči sobě samé a vůči Vltavě. Podél potůčku navrhujeme novou pěší stezku, cestičku v zádech. Stezka začíná před zámeckým parkem, prochází jím na náves, a navazuje na sebe další významné prostory, je jako šňůrka propojující korálky. Po návsi vede chvilku nad korytem, pak po levé straně, kde je dnes zahradnictví. Potom okolo rybníka k ulici Nad Lesem, kterou stezka přetne, a pokračuje po levé straně koryta k dnešním garážím. Odtud se na chvilku od potoka vzdálí, aby se vzápětí vrátila k plácku V Chaloupkách. Stezkanásleduje potok po levé straně koryta a po existujícím mostě se dostane do starého sadu. Ze starého sadu stezka pokračuje stále se prohlubujícím údolím po pravém břehu potoka do míst, která jsou dnes zcela skrytá. Cesta se stává pojítkem mezi Úholičkami a Podmorání, stává se důvodem k procházce k Vltavě. Je to alternativní stezka v údolí, v lesní stráni, v zádech domů, okolo starých splavů a stupňů, okolo hučící vody a tůněk až ČP 138, kde se vrátí k silnici. Potok se za chvilku objeví vedle silnice a společně se stezkou dorazí k Vltavě.
ÚSTÍ POTOKA DO VLTAVY A PŘÍVOZ DO ŘEŽE
Tento prostor, který je často obětí záplav, je bránou do Úholiček při cestě podél Vltavy. Toto místo by mělo být důstojným zakončením potoka, ale i důvodem k výletu z návsi. Umístili jsme zde kiosek s molem, u kterého je možné kotvit loďky k půjčení. Na protějším břehu v Řeži je molo obdobné. Molo bude sloužit i jako zastávka pro výletní lodě. Celý domek s molem bude plovoucí ponton, což je výhoda v době povodní. Břeh v blízkosti kiosku v záplavovém území je možné využívat jako bezúdržbový plácek ke hrám.
NÁVES
Náves je centrum dění, místo, kde je jarmark a pouť. Obec rekonstruuje a přestavuje objekt na jižní straně na správní centrum s občanskou vybaveností. Tato budova by měla dostat protiváhu v budoucím objektu jiné občanské vybavenosti na severní straně v místě pastoušky. Dojde tak prostorovému uzavření prostoru a k jeho výraznému odlišení od jiných míst ve vsi. Je vhodné náves vydláždit a vytvořit terasové posezení na severní straně koryta potoka s výhledem k jihu. K oživení návsi přispěje obousměrné uzavření průjezdu pro automobilovou dopravu v severojižním směru. Jako zcela chybná se jeví přeměna návsi v „usměrněné parkoviště“, jak deklaruje projekt České zemědělské univerzity, tím se jen potvrdí nešvar současnosti proměňovat volná veřejné prostranství v odstavná parkoviště. Pro parkování je vhodné použít prostor vedle vietnamského obchodu nebo budoucí předprostor v současnosti rekonstruovaného objektu na jižní straně. Náves tak zůstane volná.
KOSTELÍK, HŘBITOV A ROZBITÁ CESTA DO ROZTOK
Za budoucí severní frontou domů na návsi do míst, kde je dnes starý železný kříž,je prostor pro nový kostelík. Kostel na kopečku je dalšíznak české krajiny a vesnice. Místo křtů, svateb, pohřbů, nedělních kázání a půlnoční mše na Štědrý večer – je to místo setkávání.
Hmota objektu kostelíka na dominantním místě nad návsí kompozičně dotvoří panorama vsi. Okolo kostelíka je hřbitov obehnaný zdí. Hřbitov leží na rozhraní obce a volné krajiny. Význam hřbitova je nezpochybnitelný pro identifikaci obyvatel se vsí. I pohřeb je doba setkání sousedů a známých. Pokud je možné někde žít, mělo by být možné nechat se tam pochovat.
Pod kostelem je další rezerva pro zhuštění centra vsi. Domy stojí v druhém plánu návsi, uzavírají ji. Architektonická forma těchto objektů, domů na severní straně návsi a objektu kostela je pro identitu vesnice zvlášť podstatná.
Dalšími objekty zahustí strukturu vsi v trojúhelníkovém prostoru mezi cestami Libčickou a Roztockou.
ZAHRADNICTVÍ A NOVÁ HŘIŠTĚ
Celý areál zahradnictví de facto v centru obce je další rezervou pro budoucí výstavbu. Podél ulice K Podmoráni vznikne nová zástavba. Do ulice se zástavba bude zdát jen jako jednopodlažní, umístění na terénní hraně umožňuje domy spustit 2 až 3 podlaží pod úroveň silnice a osvětlit je jižním sluncem. Zahrady těchto nových domů nedosahují až k potoku.
Pozemky podél potoka v místě dnešního zahradnictví budou využity pro dvě nová sportovní hřiště se šatnami a kioskem. Tyto prostory jsou navázány na stezku okolo potoka jako další významný veřejný prostor.
SAD A ZÁSTAVBA U SILNICE
Při okraji starého sadu nacházíme další rezervu pro budoucí rozvoj. Tato lokalita je významná z hlediska prostorového propojení Úholiček s dřívější Podmorání. Fronta domů při cestě K Podmoráni naváže na existující strukturu. Za domy zůstane zachován sad, včetně výsadby nových stromů. Sad se nachází zhrubav polovině délky stezky z návsi k Vltavě, a přetíná uliční frontu. Dnes je předělem – hranicí mezi Úholičkami a Podmorání.
JIŽNÍ A SEVEROZÁPADNÍ OKRAJ
Velké rezervy má obec na jižním okraji při cestě do Roztok. Navržená zástavba zde vzniká, aby ukončila špatně čitelný konec vsi, aby vytvořila přechod vesnice do krajiny. Posledním objektem je budova nedostavěné mateřské školy, který je dnes bohužel umístěn dnes za vesnicí.Navržené domy se zahradami na rozhraní vsi a krajiny vytvářejí skutečné ulice, vytvářejí veřejné prostory. Centrem nové zástavby se stává trojúhelníkový plácek, který je napojený na záhumení cestu.
Na severozápadním okraji vzniká obdobná zástavba jako na jižním okraji. Urbanistická struktura vytváří přirozený přechod v krajinu.
KONCEPCE KRAJINY
CESTA ZA HUMNY, LOMY A VYHLÍDKA NA VLTAVU
Vesnici obepíná záhumení cesta. Cesta probíhá okrajem vesnice, běží za zahradami domů, jindy skrze sad, někdy se trochu vzdálí mezi les a pole, aby se za chvilku zase k vesnici přiblížila a vběhla do ní. Záhumení stezka musí dvakrát překročit potok. Poprvé ho přetne za zámeckým parkem v sadu, podruhé u nového rybníka. Stezka okolo vsi se tak napojuje na cestu podél potoka. Existující cesty ve stráních po obou stranách údolí přirozeně pokračují a navazují na záhumení stezku. Pěšina po severní stráni údolí je obohacena o zážitek z cíle, z vyhlídky na meandrující Vltavu. Konec stezky je prodloužen o několik kroků, kroků do prázdna, kroků nad skalnatý břeh po nově zbudované konzole. Těch několik málo stop přinese lehké vzrušení anebo strach.
Na vyhlídku je možné dojít i z údolí potoka. Cesta stoupá lesem kolem starých lomů.
KRÁLOVSKÁ CESTA NA LEVÝ HRADEC
Stará královská cesta spojující Levý Hradec s Úholičkami běží od nového rybníka skrze starý sad, okolo lesa až k prvnímu křesťanskému kostelu v Čechách. Tato cesta je napojena na záhumení cestu a cestu podél potoka. Mohla by se v budoucnosti stát i součástí projektu Přemyslovských cest z roku 2009, který byl odložen. Projekt počítá s obnovováním starých polních cest. Stezky budou využívány pro turistiku a cykloturistiku.
LESY A ÚSES
Lesy ve Středočeském kraji zaujímají 297 098,53 ha, tj. v průměru 26,97 % z celkové plochy kraje, tj. o 9,03 % méněve srovnání s průměrnou lesnatostí ČR (34 %). Oblasti blízko Praze jsou jedny z nejvíce odlesněných. Nové zakládání lesů přispívá ke stabilizaci území, zamezování vodní a větrné erozi a hlavně zvyšuje retenční schopnost území, což je podstatné v posledních letech, která přinesla extrémní sucha a silné povodně. Odlesněním krajina ztratila svůj původní krajinný ráz, ekologickou stabilitu a druhovou rozmanitost.
V krajině okolo Úholiček navrhujeme zvýšit výměry lesních porostů. Zalesnění bude navazovat na Vltavský kaňon v severní části území obce a propojí se s lesem U Libčic nad Vltavou. Vznikne tak významně velké biocentrum. Po ukončení provozu skládky bude okraj jejího území využit pro biokoridornavazující na les u Turska, který je v zásadách územního rozvoje středočeského kraje zahrnutý jako biocentrum nadregionálního významu. Trasy biokoridorů nadregionálního významu jsou v souladu se zásadami územního rozvoje. Jižní oblast obce je propojena biokoridorem s novým lesem založeným u Velkých Přílepů. Tento biokoridor umožňuje prostup krajinou až k údolí Únětického potoka. Mezi velké zemědělské plochy je vhodné umisťovat remízky sloužící jako útočiště pro zvěř.
Program zalesňování zemědělské půdy, dotovaný z fondů EU, přináší finanční podporu na první založení lesního porostu na zemědělské půdě, následnou péči o založený porost po dobu 5 let a náhradu za ukončení zemědělské činnosti na zalesněném zemědělském pozemku po dobu 15 let. Program podporujeposilování zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin, a to jako kompenzace újmy vzniklé ze snížení hospodářského využití lesů. Podpora se poskytuje každoročně po dobu 20 let.
SKLÁDKA
Skládka nad obcí je na jedné straně ekologické riziko, ale na straně druhé její provoz přináší obci nebývale vysoké finanční příjmy, které lze účelně vynaložit na zkvalitnění obecních prostorů. Blízkost skládky bohužel obtěžuje obec zápachem. Tento problém lze částečně odstranit aplikací polymeru PHMG, který slouží jako virucidní a baktericidní ochrana. Skládka se stala díky svému umístění na kopci nad obcí dalekou dominantou, zejména při pohledech z cesty mezi Roztokami a Velkými Přílepy. Po ukončení provozu skládkybude nutné skládku uzavřít proti průniku dešťové vody a odvětrat plyny. Po zabezpečení je možné ji proměnit v zalesněný kopec a včlenit tak do krajinnéscenérie.