odměna
autoři: Vojtěch Sosna, Jáchym Svoboda, Jakub Straka, Anna Schneiderová, Helena Sosnová (Suchá)
Současná architektura a statické řešení objektu velmi podmiňuje řešení budoucí. Přestavba v maximální míře zachovává nosnou a výplňovou konstrukci obvodových stěn. Toto řešení je úsporné jak ekonomicky, tak z hlediska šetrnosti ke statice objektu. Akcentuje několik původně použitých architektonických principů, které jsou pro dům zcela zásadní a příznačné. Lapidárnost původního řešení spočívající v jednoduchém kvádru, který je narušen jen hmotami zavěšených schodišť, návrh recykluje a zdůrazňuje. Nový přístup do sálu je řešen prostřednictvím bezbariérové rampy. Ta je přistavěna k jihozápadní straně objektu do nejfrekventovanější ulice. Návštěvníci po ní kráčející tak vytvářejí téměř divadelní představení pro kolemjdoucí chodce. Tato transparentnost rampy navíc napovídá, že se jedná o veřejný objekt. Dalším původně užitým kompozičním principem je velmi přísná symetrie. Ta dodává stavbám vážnost, ale zároveň je poněkud triviální. Proto ji záměrně, přesto velmi jemně narušujeme asymetrickým použitím rampy pouze na jedné z bočních fasád. Tato nuance dodá jednoduchému kvádru na zábavnosti a navíc je výhodná z provozního hlediska, kdy jen jedna strana vstupního foyer je průchozí. Rozměry kinosálu zůstávají nezměněny, díky použití přístavby rampy neitervenujeme do konstrukce podlahy sálu ani jeho stupňovitosti – vyjma střední části, kde jedna řada sedadel je zrušena a nově určena pro uličku a vozíčkáře. Razantně se však mění provozní schema pohybu návštěvníků v objektu. Do čela budovy je vestavěna konstrukce vytvářející prostorově velmi bohaté foyer s kavárnou, galerií, dětským koutkem a víceúčelovým prostorem, který lze snadno využít pro komunitní účely, kroužky, výstavy apod. Vstupní foyer má velmi těsnou vazbu na nově řešený prostor před kinem, zasklení umožňuje jeho úplně otevření do náměstí. Umístění kavárny do přízemí objektu dokáže jednak oživit náměstí a zároveň – ve srovnání se současným umístěním v patře – přitáhnout daleko více návštěvníků. Živý parter objektu totiž vytváří i živé město a to je zejména v sídlištní krajině více než žádoucí, protože živé město velmi úzce souvisí s bezpečností místa a vnímáním místa veřejností.
OKOLÍ STAVBY / URBANISMUS
Urbanisticky návrh pracuje se zasazením stavby v kontextu parku a náměstí a snaží se jej dále umocnit zachováním a doplněním stávající zeleně v největší možné míře. Zároveň podtrhuje atmosféru místa – dualitu domu a venkovního prostoru – hravost a variabilitu kulturního centra aplikuje právě i v přilehlém parku a náměstí a člení je na prostory s různými povrchy a možnostmi využití. Náměstí je vydlážděno dvěma typy velkoformátové žulové dlažby v teplém hnědém odstínu. Po obvodu jsou dlaždice o rozměrech cca 500×300 mm – z důvodu zachování schopnosti pojíždění a přístupu hasičských vozidel. Tímto typem dlažby je zrenovován i pěší chodník propojující náměstí s ul. Bezručovou. V centru náměstí jsou pak dlaždice tmavšího odstínu a většího formátu. Uvažuje se rovněž s možností vybudování fontány. Pěší chodníky vedoucí od ul. Frýdlantské jsou navrhovány v probarveném asfaltu, rovněž v teplém hnědém/béžovém odstínu. Travnatá plocha v jihovýchodní části je rozšířená a místy opatřená prorůstací dlažbou vedoucí k lavičkám. V přívětivém počasí může zejména tento prostor sloužit jako „letní kino“ – čelní fasádu objektu lze použít jako projekční plátno. Přestože vzrostlé stromy se návrh snaží co nejvíce zachovat, uvažuje s odstraněním porostu křovin podél ul. Frýdlantské a to zejména z důvodu většího pocitu bezpečnosti. Trvalé parkování s kapacitou 60 míst je zajištěno na stávajícím parkovišti. Dočasné parkování je pak umožněno v přilehlé obslužné ulici, také pro 60 automobilů. Dalších 11 míst je zajištěno přímo v ul. Bezručově.
ARCHITEKTONICKÉ A DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Jednoduchost a údernost původní hmoty kina je zachována, zvenčí snadno pochopitelná hmota se však v interiéru změní a překvapí návštěvníka hned ve foyer. To je prosluněno světlíkem, který jej svým umístěním odděluje od sálu. Levá část foyer je určena pro šatnu s kapacitou přes 600 míst a navazuje ne ni hlavní přístup do sálu – bezbariérová rampa. Pravá část foyer je určena pro barový pult kavárny. Celý zbývající prostor – odbytový prostor kavárny a dětský koutek – vizuálně ovládá schodiště umožňující druhotný přístup do sálu. Zejména je jím ale zajištěn přístup do galerie ve druhém podlaží a do víceúčelového prostoru v podlaží třetím. Galerie je situována při čelní fasádě objektu, její měkké osvětlení je zajištěno difuzními skly. Prostor v nejvyšším podlaží foyer skrze střešní světlík druhotně prosvětlují okna umístěná mezi nosnými průvlaky vestavěné konstrukce. Mezi foyer a sálem je situován obslužný box. Nachází se zde šatna, zázemí baru, toalety, promítací místnost s příslušenstvím, kanceláře pro vedení a schodiště s výtahem primárně určené zaměstnancům, v případě požáru však únikové. Hlavní sál je přístupný bezbariérově po rampě, která ústí přibližně v polovině výšky hlediště. Toto řešení je výhodné pro začátek představení, protože má velmi silnou vizuální vazbu na foyer. Do sálu je možné vstoupit také v úrovni druhého podlaží, prostřednictvím točitého schodiště. Tento vstup je však vhodnější používat společně s rampou jako výstup ze sálu v průběhu přestávek. Silnější vazbu má totiž na galerii a kavárnu. Původní elevace sálu perfektně splňuje i současné požadavky pro viditelnost, proto je zachována a to včetně šířek uliček, sedadla jsou však pochopitelně navrhovaná nová a širší. Interiér prostoru ctí původní podobu bohatě tvarovaného podhledu, který bude buď zachován, nebo nahrazen materiálově dokonalejším. Nové horní rozptýlené prosvětlení sálu skrze duté prvky podhledu umožňuje variabilní užití pro přednášky nebo konference. V případě koncertů, divadelních představení nebo promítání je možné tyto světlíky zatemnit. Požární únikové cesty ze sálu jsou v poloze původních cest před jevištěm. Diváci z některých horních řad mohou prchat i na výše zmíněné požární schodiště. Suterén objektu je z velké části využit pro podzemní parkoviště. Zbylé prostory slouží pro sklady sálu, kavárny a technické prostory. Sklady sálu jsou propojeny hydraulickou plošinou s obslužnými prostory navazujícími na jeviště. Je tedy možné je používat jako sklady rekvizit, kulis, nábytku… Vjezd do podzemí je v místě současné rampy. Celá budova je z hlediska užívání osobami se sníženou schopností pohybu řešena nadstandardně, jelikož vyhovuje normovým požadavkům na novostavby –přestože se jedná o rekonstrukci.
STATICKÉ ŘEŠENÍ
Obvodové konstrukce jsou ze značné části zachovány a to včetně plynosilikátových výplní. Z čela budovy je provedena vestavba ocelové konstrukce. Montovaná konstrukce je nejsnazším způsobem provedení vestavby do hotového objektu. Nosné horizontální prvky roznášející nejvyšší úroveň vestavby – 3.np – jsou vierendeelovými nosníky na celou výšku patra. Patro je tedy v zásadě vloženo mezi horní a spodní pásnici nosníku. Ty jsou vyneseny čelními stěnami a zadní stěnou foyer. Všechny konstrukce jsou z důvodu lehkosti vestavby a bezproblémového založení v suterénu ocelové opláštěné.
MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍ
Cílem bylo vytvoření téměř abstraktního objektu s jemným detailem na fasádě a večerní rafinovanou hrou rozsvícených a zhasnutých polí. Toho bylo docíleno použitím kopilitového zasklení v exterieru a fasády z bílé omítky s vertikálním vroubkováním vycházejícím z modulárního rozměru kopilitu. Toto řešení dodá stavbě příjemný detail při blízkém vizuálním kontaktu.
TEPELNĚ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ
Celý objekt z exterieru je zateplen minerální vatou tloušťky 25cm. Střecha je řešena jako dvouplášťová, což výrazně sníží náklady na chlazení v létě a obecně zlepší kondenzační režim ve skladbě. Pojistné hydroizolace budou nad úrovní spodní pásnice současných ocelových nosníků, které zůstanou všechny zachovány. Hlavní hydroizolace bude v současné poloze.
odměna
autoři: Vojtěch Sosna, Jáchym Svoboda, Jakub Straka, Anna Schneiderová, Helena Sosnová (Suchá)
Současná architektura a statické řešení objektu velmi podmiňuje řešení budoucí. Přestavba v maximální míře zachovává nosnou a výplňovou konstrukci obvodových stěn. Toto řešení je úsporné jak ekonomicky, tak z hlediska šetrnosti ke statice objektu. Akcentuje několik původně použitých architektonických principů, které jsou pro dům zcela zásadní a příznačné. Lapidárnost původního řešení spočívající v jednoduchém kvádru, který je narušen jen hmotami zavěšených schodišť, návrh recykluje a zdůrazňuje. Nový přístup do sálu je řešen prostřednictvím bezbariérové rampy. Ta je přistavěna k jihozápadní straně objektu do nejfrekventovanější ulice. Návštěvníci po ní kráčející tak vytvářejí téměř divadelní představení pro kolemjdoucí chodce. Tato transparentnost rampy navíc napovídá, že se jedná o veřejný objekt. Dalším původně užitým kompozičním principem je velmi přísná symetrie. Ta dodává stavbám vážnost, ale zároveň je poněkud triviální. Proto ji záměrně, přesto velmi jemně narušujeme asymetrickým použitím rampy pouze na jedné z bočních fasád. Tato nuance dodá jednoduchému kvádru na zábavnosti a navíc je výhodná z provozního hlediska, kdy jen jedna strana vstupního foyer je průchozí. Rozměry kinosálu zůstávají nezměněny, díky použití přístavby rampy neitervenujeme do konstrukce podlahy sálu ani jeho stupňovitosti – vyjma střední části, kde jedna řada sedadel je zrušena a nově určena pro uličku a vozíčkáře. Razantně se však mění provozní schema pohybu návštěvníků v objektu. Do čela budovy je vestavěna konstrukce vytvářející prostorově velmi bohaté foyer s kavárnou, galerií, dětským koutkem a víceúčelovým prostorem, který lze snadno využít pro komunitní účely, kroužky, výstavy apod. Vstupní foyer má velmi těsnou vazbu na nově řešený prostor před kinem, zasklení umožňuje jeho úplně otevření do náměstí. Umístění kavárny do přízemí objektu dokáže jednak oživit náměstí a zároveň – ve srovnání se současným umístěním v patře – přitáhnout daleko více návštěvníků. Živý parter objektu totiž vytváří i živé město a to je zejména v sídlištní krajině více než žádoucí, protože živé město velmi úzce souvisí s bezpečností místa a vnímáním místa veřejností.
OKOLÍ STAVBY / URBANISMUS
Urbanisticky návrh pracuje se zasazením stavby v kontextu parku a náměstí a snaží se jej dále umocnit zachováním a doplněním stávající zeleně v největší možné míře. Zároveň podtrhuje atmosféru místa – dualitu domu a venkovního prostoru – hravost a variabilitu kulturního centra aplikuje právě i v přilehlém parku a náměstí a člení je na prostory s různými povrchy a možnostmi využití. Náměstí je vydlážděno dvěma typy velkoformátové žulové dlažby v teplém hnědém odstínu. Po obvodu jsou dlaždice o rozměrech cca 500×300 mm – z důvodu zachování schopnosti pojíždění a přístupu hasičských vozidel. Tímto typem dlažby je zrenovován i pěší chodník propojující náměstí s ul. Bezručovou. V centru náměstí jsou pak dlaždice tmavšího odstínu a většího formátu. Uvažuje se rovněž s možností vybudování fontány. Pěší chodníky vedoucí od ul. Frýdlantské jsou navrhovány v probarveném asfaltu, rovněž v teplém hnědém/béžovém odstínu. Travnatá plocha v jihovýchodní části je rozšířená a místy opatřená prorůstací dlažbou vedoucí k lavičkám. V přívětivém počasí může zejména tento prostor sloužit jako „letní kino“ – čelní fasádu objektu lze použít jako projekční plátno. Přestože vzrostlé stromy se návrh snaží co nejvíce zachovat, uvažuje s odstraněním porostu křovin podél ul. Frýdlantské a to zejména z důvodu většího pocitu bezpečnosti. Trvalé parkování s kapacitou 60 míst je zajištěno na stávajícím parkovišti. Dočasné parkování je pak umožněno v přilehlé obslužné ulici, také pro 60 automobilů. Dalších 11 míst je zajištěno přímo v ul. Bezručově.
ARCHITEKTONICKÉ A DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Jednoduchost a údernost původní hmoty kina je zachována, zvenčí snadno pochopitelná hmota se však v interiéru změní a překvapí návštěvníka hned ve foyer. To je prosluněno světlíkem, který jej svým umístěním odděluje od sálu. Levá část foyer je určena pro šatnu s kapacitou přes 600 míst a navazuje ne ni hlavní přístup do sálu – bezbariérová rampa. Pravá část foyer je určena pro barový pult kavárny. Celý zbývající prostor – odbytový prostor kavárny a dětský koutek – vizuálně ovládá schodiště umožňující druhotný přístup do sálu. Zejména je jím ale zajištěn přístup do galerie ve druhém podlaží a do víceúčelového prostoru v podlaží třetím. Galerie je situována při čelní fasádě objektu, její měkké osvětlení je zajištěno difuzními skly. Prostor v nejvyšším podlaží foyer skrze střešní světlík druhotně prosvětlují okna umístěná mezi nosnými průvlaky vestavěné konstrukce. Mezi foyer a sálem je situován obslužný box. Nachází se zde šatna, zázemí baru, toalety, promítací místnost s příslušenstvím, kanceláře pro vedení a schodiště s výtahem primárně určené zaměstnancům, v případě požáru však únikové. Hlavní sál je přístupný bezbariérově po rampě, která ústí přibližně v polovině výšky hlediště. Toto řešení je výhodné pro začátek představení, protože má velmi silnou vizuální vazbu na foyer. Do sálu je možné vstoupit také v úrovni druhého podlaží, prostřednictvím točitého schodiště. Tento vstup je však vhodnější používat společně s rampou jako výstup ze sálu v průběhu přestávek. Silnější vazbu má totiž na galerii a kavárnu. Původní elevace sálu perfektně splňuje i současné požadavky pro viditelnost, proto je zachována a to včetně šířek uliček, sedadla jsou však pochopitelně navrhovaná nová a širší. Interiér prostoru ctí původní podobu bohatě tvarovaného podhledu, který bude buď zachován, nebo nahrazen materiálově dokonalejším. Nové horní rozptýlené prosvětlení sálu skrze duté prvky podhledu umožňuje variabilní užití pro přednášky nebo konference. V případě koncertů, divadelních představení nebo promítání je možné tyto světlíky zatemnit. Požární únikové cesty ze sálu jsou v poloze původních cest před jevištěm. Diváci z některých horních řad mohou prchat i na výše zmíněné požární schodiště. Suterén objektu je z velké části využit pro podzemní parkoviště. Zbylé prostory slouží pro sklady sálu, kavárny a technické prostory. Sklady sálu jsou propojeny hydraulickou plošinou s obslužnými prostory navazujícími na jeviště. Je tedy možné je používat jako sklady rekvizit, kulis, nábytku… Vjezd do podzemí je v místě současné rampy. Celá budova je z hlediska užívání osobami se sníženou schopností pohybu řešena nadstandardně, jelikož vyhovuje normovým požadavkům na novostavby –přestože se jedná o rekonstrukci.
STATICKÉ ŘEŠENÍ
Obvodové konstrukce jsou ze značné části zachovány a to včetně plynosilikátových výplní. Z čela budovy je provedena vestavba ocelové konstrukce. Montovaná konstrukce je nejsnazším způsobem provedení vestavby do hotového objektu. Nosné horizontální prvky roznášející nejvyšší úroveň vestavby – 3.np – jsou vierendeelovými nosníky na celou výšku patra. Patro je tedy v zásadě vloženo mezi horní a spodní pásnici nosníku. Ty jsou vyneseny čelními stěnami a zadní stěnou foyer. Všechny konstrukce jsou z důvodu lehkosti vestavby a bezproblémového založení v suterénu ocelové opláštěné.
MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍ
Cílem bylo vytvoření téměř abstraktního objektu s jemným detailem na fasádě a večerní rafinovanou hrou rozsvícených a zhasnutých polí. Toho bylo docíleno použitím kopilitového zasklení v exterieru a fasády z bílé omítky s vertikálním vroubkováním vycházejícím z modulárního rozměru kopilitu. Toto řešení dodá stavbě příjemný detail při blízkém vizuálním kontaktu.
TEPELNĚ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ
Celý objekt z exterieru je zateplen minerální vatou tloušťky 25cm. Střecha je řešena jako dvouplášťová, což výrazně sníží náklady na chlazení v létě a obecně zlepší kondenzační režim ve skladbě. Pojistné hydroizolace budou nad úrovní spodní pásnice současných ocelových nosníků, které zůstanou všechny zachovány. Hlavní hydroizolace bude v současné poloze.